Malá vesnička Chinamada, cíl našeho dnešního putování. Turistické stezky jsou na Tenerife celkem dobře značené, nebojte, určitě nezabloudíme.
Ostrov Tenerife je vyhlášený tím, že tu na malém prostoru najdete velké množství mikroklimat. Na každém kroku vás čeká nějaké překvapení, ať už je to zajímavá flóra, která tu roste, výkyvy počasí nebo různě se měnící panoramata a dechberoucí výhledy. To vše dnes zažijeme na vlastní kůži, protože nás čeká treking v severní části ostrova. Vydáme se do pohoří Anaga, navštívíme vesničku Chinamada a nakonec si dáme piknik v jeskyni, kde možná potkáme i místního starousedlíka a uvědomíme si, jak si vlastně v centru Evropy v civilizaci žijeme dobře a že si vůbec nemůžeme na nic stěžovat. Tak jdeme na to, máme se na co těšit!
Naší první zastávkou je trh v La Laguně. Voňavý, rušný, barevný a kypící životem.
Jsem docela překvapená, kolik lidí jsem na dnešní treking zlákala. Scházíme se na recepci v docela hojném počtu a napjatě čekáme, co přijde. Před hotelem nás vyzvedává malý busík, který nás dopraví do výchozího bodu, kde začne náš treking. Tak nasedáme a vyrážíme! První zastávka je na tržnici v La Laguně, což je noblesní koloniální městečko, které dokonce bývalo hlavním městem ostrova, než ho o tento status připravilo sousední město Santa Cruz. Trh sice není moc velký, ale rozhodně je úžasný a pro místní obyvatele je to historicky velice důležité a dodnes velmi oblíbené místo. Hraje všemi barvami, mísí se tu nejrůznější vůně všemožného koření, exotické ovoce, mořské ryby, maso, zelenina i něco, co vůbec nedokážeme identifikovat a zařadit do správné kategorie. Místní hospodyňky tu nakupují suroviny na dnešní oběd. Nakupuje tady i naše místní průvodkyně, aby nám mohla na konci trekingu připravit piknik. My spíš okukujeme zajímavé druhy ovoce a kocháme se celým tím mumrajem. Nemůžeme dělat velké nákupy, protože by se nám při výšlapu pronesly! Já stihnu koupit místní sušenou specialitu, a až bude chvilka času, uspořádám ochutnávku a vyhlásím soutěž, kdo uhodne, co to je. A taky nesmíme zapomenout využít poslední šanci na WC v civilizaci, pak už budeme muset vše absolvovat ryze přírodní cestou.
Velice oblíbená vyhlídka v Cruz del Carmen, když budeme mít štěstí, odhalí se nám i nejvyšší vrchol ostrova – sopka Pico del Teide, i když ta bývá většinu času schovaná v mracích a moc se jí ukazovat nechce. Když ale vykoukne, je to malý zázrak!
Po krátké pauze na trhu v La Laguně už míříme na poloostrov Anaga. Cestou míjíme pár typických místních vesniček a pak už nás začne pomalu obklopovat přítmí vavřínového pralesa, převalující se mlha a těžké mraky. Máme strach, že se každou chvilku dá do deště. Pak už přijíždíme do Cruz del Carmen, což je výchozí bod pro výlety do okolí. Když vystoupíme z autobusu, ještě ladíme formu a doplňujeme výbavu, trekingová agentura, která pořádá tenhle výlet je skvěle vybavená, kdo má zájem, může si půjčit trekové hole, bundu nebo dokonce trekové boty.
Hory, příroda a panoramata – to je oč tu běží!
Nacházíme se ve výšce zhruba 1000 metrů nad mořem. Je tu docela zima, fouká vítr a déšť je na spadnutí. Náš místní průvodce nás ale uklidňuje, že se počasí určitě změní, že až budeme scházet dolů do údolí, tak bude v nižších nadmořských výškách a v závětří určitě hezké počasí. V té chvíli mu to moc nevěříme. Nebe je ocelově šedé, nikde ani kousíček modré oblohy a o sluníčku ani nemluvě. Tohle se přeci jen tak změnit nemůže! Ale tady jsme na Kanárech, počasí se tu mění lusknutím prstu o 180°. Takže se nebojte, určitě to dobře dopadne! Ujišťuji celou výpravu (a hlavně sama sebe), ale z batohu pro jistotu vytahuji svetr, šálu, bundu a schovávám sluneční brýle. Poslední přípravy a jdeme na to!
Na své si tu přijdou hlavně milovníci botaniky. Příroda si tu pro nás připravila nepřeberné množství nejrůznějších stromů, keřů, květin a sukulentů, s jejichž identifikací si často neví rady ani chytrá aplikace na poznávání rostlin.
První část trekingu jdeme vavřínovým pralesem po stezce, kterou v minulosti chodili místní obyvatelé dolů do města na trh, prodávat své výtvory a výpěstky. Nám se jde zlehka, v batohu máme maximálně sváču a pití, jdeme po upravené a odvodněné cestě, takže si nemůžeme na nic stěžovat, domorodí obyvatelé ale museli tuhle štreku absolvovat po rozbahněné stezce, s těžkým nákladem, tam i zpět, denně, po celý život… My to bereme jako zábavu, pro ně to byla každodenní nezbytnost. Tady si uvědomujeme, jak těžký život domorodci měli, můžeme se jim snažit trochu přiblížit a pochopit je. Tahle exkurze je zajímavá i z tohoto úhlu pohledu.
Třetihorní vavřínový prales, jakoby se jednalo o kulisy pro pohádku o lesních vílách a skřítcích.
Tento přírodní klenot - vavřínový prales je považován za živoucí relikvii. V období Třetihor pokrýval Středomoří a téměř vymizel v následující době ledové. Tato subtropická vegetace zahrnuje velké množství druhů stromů, které jsou díky vysoké vlhkosti a mírným teplotám celý rok stálezelené. Dnes se s tímhle typem pralesa můžeme setkat pouze tady, nikde jinde na světě ho nenajdete. Často tu vanou větry, které vytvářejí takzvané moře z mraků, tento jev se také nazývá horizontální déšť, při kterém dochází ke kondenzaci vodních par na listech stromů. A právě tohle si tu teď můžeme ověřit na vlastní kůži. Nevíme, jestli prší, nebo jen „kape ze stromů“ a sráží se vlhkost. Ale je to vlastně jedno, ono to vyjde úplně na stejno. Vlhkost je tu opravdu obrovská, doslova hmatatelná, tak raději oblékáme pláštěnky a nasazujeme kapuce.
Připravte se na to, že tady na ostrově vás na každém kroku čekají dechberoucí výhledy.
Jak postupně scházíme do údolí, pomaličku ubývá stromů a objevuje se jiný typ vegetace. Botanici si to tu jistě užijí. Obdivujeme ohromné agáve, pichlavé opuncie, všudypřítomné dračince, vzácné endemické druhy rostlin, které se vyskytují jen tady na Kanárech, třeba obrovskou pampelišku, která zde dorůstá velikosti keře, vzácný kanárský zvonek, který zrovna rozkvetl, nebo vřesovce známé z našich skalek, které tady ale dorůstají do výšky mohutných stromů. A co je tohle kvetoucí křáčí? To snad není možné, vždyť je to fuchsie! Nedá nám to a ochutnáme listy vavřínu, ale zjišťujeme, že nemá s bobkovým listem nic společného, je jiný než ten středomořský, ze kterého se získává známé koření. Zajímavé jsou i takzvané „Dědovy vousy“, místní rostlinný indikátor kvality ovzduší, jedná se o druh mechu, který připomíná vousy starého muže a který roste jen tam, kde je čistý vzduch.
Na své si tu ale přijdou i milovníci zvířátek. Kromě ještěrek a téměř ochočených ptáčků nás čeká oblíbená zastávka u oveček. Kdo si v batohu nese k svačině banány, musí se s ovečkami rozdělit, ony nám za to ochotně zapózují.
Vavřínový les vystřídaly nízké sukulenty, ubylo vlhkosti a opravdu vylezlo sluníčko! To, čemu jsme na začátku naší cesty vůbec nevěřili, se nakonec stalo skutečností. Postupně uklízíme do batohu bundy a pláštěnky, vytahujeme sluneční brýle a litujeme, že jsme si nevzali krém na opalování. Ale kdo by si byl ráno pomyslel, že dojde k takovému zvratu v počasí. Inu, zázraky se dějí! (A tady na Kanárech docela běžně). Cestou míjíme několik menších usedlostí, kde místní hospodaří na malých políčkách. Z každé farmy nás někdo přijde pozdravit, prohodit pár slov. Vyzvídáme, jak se jim tu žije. Ochotně se s námi podělí o své životní příběhy. Kdo má v batohu banán k svačině, musí se rozdělit s místními ovečkami, které je milují a nedočkavě čekají na každou další výpravu, až je nakrmí. Jakmile začnou šustit pytlíky, celé stádo se jako na povel přiřítí a dožaduje se přídělu banánů. Tak nezapomeňte, až tudy příště půjdete, vezměte do batohu o pár banánů víc, ovečky vám za to budou vděčné!
All in one – Tak na tuhle fotku se vešlo fakt úplně všechno: v popředí ikonický dračinec, zleva se do záběru tlačí typický místní sukulent spolu s vřesovcem, dole v údolí můžeme zahlédnout úhledné políčko a v pozadí lemují panorama zelené kopce i blankytně modrý oceán.
Když jsme vyšli z lesa, otevřely se před námi úchvatné výhledy na okolní hory, romantické vesničky roztroušené na úbočích kopců i hluboké strže mizející v úžasně modrém oceánu. Nikde ani živáčka, jen my a překrásná kanárská příroda. Vychutnáváme si ten klid, ticho a pohodu plnými doušky! Je to opravdu neskutečný zážitek. Ta námaha rozhodně stála za to, ani to nebylo tak náročné, a těch pár kapek… tak na to už jsme dávno zapomněli.
Lahodný piknik před jeskyní: místní speciality, dechberoucí panoramata, okouzlující příroda. A jakžtakž civilizované WC. No řekněte, co víc si od dnešního výletu můžeme přát?
A teď nás čeká vyvrcholení dnešního trekingu - slibovaný piknik! Došli jsme až do vesničky Chinamada na úbočí jednoho z kopců, kde lidé dodnes žijí v jeskyních. A v jedné takové jeskyni na nás čeká občerstvení. Všechno je čerstvé, voňavé, vždyť to jsou lokální produkty, které naše místní průvodkyně dnes ráno před našima očima kupovala přímo na trhu, žádné polotovary ze supermarketu! Perfektní příležitost, jak ochutnat místní gastronomii. Můžeme si dát sobrasadu, výbornou místní specialitu, něco mezi paštikou a salámem. Kdo nemusí maso, může vyzkoušet skvělý kozí sýr s marmeládou z exotického ovoce kvajáva, to je fakt bomba! Všichni se vyptáváme, kde se to dá koupit, abychom ji mohli přivézt domů jako oblíbený gastrosuvenýr. Další chod, na kterém jsme si všichni pochutnali, je sýrová lahůdka ze sousedního ostrova La Gomera zvaná Almogrote. A přichází na řadu dezert. (Můj oblíbený chod!) Ale nebojte, žádná kalorická bomba, podává se papája a sušené fíky. Vše jsme spláchli výborným místním červeným vínem. Piknik byl fantastický, nálada je skvělá!
A už nás čeká poslední vyhlídka. Skvělou náladu, která (nejen) na trekingu panovala, dokládá naše společná fotka.
Poslední úsek cesty procházíme kolem dalších jeskynních obydlí až na překrásnou vyhlídku, na které obdivujeme pobřežní vesničku Punta del Hidalgo s majákem a plantážemi papáji, hluboké rokle spadající do Atlantiku, azurově modré nebe téměř bez mráčku (nechápu, kam se všechny poděly) a ještě modřejší Atlantik. Ještě jsme stihli dát si kafíčko v místní hospůdce. Asi tomu nebudete věřit, ale když se za námi zavřely dveře autobusu a ten zajel za první zatáčku, obloha se zatáhla, obklopila nás mlha hustá tak, že by se dala krájet, a spustil se déšť, který nás doprovází celou cestu zpátky do naší základny v Puerto de la Cruz. To už nám je ale jedno, my máme treking úspěšně za sebou, sice nás trochu bolí nohy, ale jsme šťastní, že jsme to dali, okouzleni kanárskou přírodou, přívětivými domorodci i neskutečnými vrtochy počasí. To, že se nám tenhle výšlap opravdu povedl, dokazují dotazy ozývající se sborově ze zadních sedadel autobusu: „A nemohli bychom ještě na nějaký další treking?“ Jasně, určitě mohli! Kanárské ostrovy jsou prošpikované turistickými stezkami, které se nikdy neochodí a čekají tu jen na nás! Už teď se těším na nějaký další průzkumný výlet do kanárské přírody. Nechcete se přidat?
A jako vždy:
Tento a ostatní mé články byly publikovány na webu v magazínu pořádající cestovní kanceláře RADYNACESTU.CZ.
V tomto MAGAZÍNU si můžete přečíst i spoustu dalších zajímavých cestovatelských článků.
A jestli chcete vyrazit na nějaký podobný zajímavý výlet se mnou, letos máte ještě několik příležitostí, na které se můžete mrknout ZDE.